Kroměřížská Noc kostelů

I v letošním roce 2021 se Pravoslavná církevní obec v Kroměříži zapojila do projektu Noc kostelů. Kvůli koronaviru a zatím ne zcela rozvolněným opatřením jsme očekávali spíše nízkou účast, ale opak byl pravdou. Letošní zájem předčil naše očekávání. Již od 18té hodiny začaly chodit skupinky návštěvníků. Před večerní bohoslužbou přišla “delegace” dětí školního věku z okolního sídliště, z nichž mnohé dosud nevěděly k čemu tato budova (chrám) vlastně slouží.

Na rozdíl od minulých let, kdy náš chrám navštěvovali spíše zvědavci, jsme letos zaznamenali zvýšený zájem římských katolíků. Jejich dotazy se hodně týkaly věrouky a rozdílů mezi pravoslavím a římským katolicismem. Na večerní bohoslužbě také “nahradili” místa pravoslavných, kterých bylo jako šafránu, takže účast na večerní převyšovala počtem osob i leckterou nedělní svatou liturgii.

Letošní Noc kostelů můžeme zhodnotit jako velice zdařilou a zdá se, že některé návštěvníky, kteří zde byli poprvé, budeme vídat i jindy během roku.

jer. Stanislav Dolníček

Noc kostelů v Horní Lipové

V Horní Lipové se nachází již od roku 2014 pravoslavný chrám zasvěcený svátku Proměnění Páně a sv. Nektáriovi Eginskému. Letošní téma Noci kostelů je podle žalmu 104 možno chápat přírodně – „Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří.“ Náš chrám je kompletně obklopený lesem a zvířata ve dne i v noci si  k němu nacházejí cestu, a proto jsme nepochybovali o správnosti zvolené tématiky.

V pátek v podvečer k zahájení Noci kostelů jsme sloužili Kánon kajícný k Pánu našemu Ježíši Kristu. Poté byl svícemi ozářený chrámový prostor ponechán otevřený po celou noc pro návštěvníky, kteří v něm mohli setrvat dle libosti. První návštěvník byl až z dalekého Nového Jičína a ostatní jsme nepočítali. V sobotu 29. května v ranních hodinách byla sloužena panychida k výročí pádu Konstantinopole a tímto byla vykonána pomyslná tečka za letošním ročníkem tradiční akce. U nás však dáváme přednost akci Den kostelů, kdy je náš chrám a památník stále otevřen od slunce východu po jeho západ.“

 

Noc kostelů ve Svitavách

Letošní Noc kostelů proběhla oproti minulým rokům netradičně bez kulturního programu ve znamení uctění památky našich zesnulých blízkých, kteří nás během posledních měsíců opustili kvůli epidemii koronaviru. Interiér kaple svatého Jiří osvětlovala pouze světla svící hořících za pokoj duší našich drahých zesnulých. V této atmosféře ticha a osobních vzpomínek plameny svíček symbolizovaly i naši naději na vzkříšení pramenícího ze slavného Vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista, který svojí smrtí na kříži smrt jednou provždy přemohl.

Konference presbyterů olomoucko-brněnské eparchie

V Olomouci se 1. června t.r. sešli duchovní naší eparchie na další z obvyklých presbyterií. Od poslední duchovenské konference uplynulo mnoho času, protože pravidelné scházení duchovenstva bylo přetrženo pandemickými opatřeními. Největším zážitkem bylo tudíž pro většinu z nás setkat se s kolegy, vidět shromážděný eparchiální duchovenský sbor a společně pobesedovat.

Nejprve duchovní sloužili s vladykou Izaiášem svatou liturgii v olomouckém katedrálním chrámu, poté se přesunuli do dolní kaple, kde se konalo zasedání.

Na programu bylo probírání aktuálních otázek života naší eparchie. Setkání proběhlo v uvolněné, klidné a přátelské atmosféře a v radostném duchu ze společného rokování.

Vzhledem k některým tíživým okolnostem celocírkevního života navrhli duchovní vyjádřit podporu shromážděných presbyterů episkopátu olomoucko-brněnské eparchie, což proběhlo v duchu  jednomyslnosti.

Poté, co jsme probrali vše, co měl kdokoliv z duchovních na srdci, bylo zasedání konference ukončeno.

Fotogalerie ze svaté liturgie

Fotogalerie z konference

 

 

Ostravská Noc kostelů

Letošní Noc kostelů byla poznamenána nejen protipandemickými opatřeními, leč také doposud nezvyklou situací, kdy se do Noci kostelů nepřihlásil žádný z okolních svatostánků v městských obvodech Ostrava-Pustkovec nebo Ostrava-Poruba. Vzhledem k tomu, že si návštěvníci obvykle plánují trasu tak, aby na ni bylo co nejvíce sakrálních objektů, ocitli jsme se letos tak říkajíc mimo hlavní trasy, což se projevilo i menší návštěvností, které činila asi 100 osob. I letos se jsme se setkali se „starými známými“, kteří naši kapli navštěvují pravidelně každým rokem, přišli i lidé s připravenými otázkami,  nebo ti, které přivedla pouhá zvědavost, ale i tací, kteří jen nakoukli.

Noc kostelů

Letošní Noc kostelů (28. května) se podobně jako loni uskutečnila v atmosféře postupného rozvolňování protipandemických omezení. Po zkušenosti z minulého roku je však toto rozvolňování opatrnější. To ovlivnilo i průběh programu mnohých účastníků. Např. činnost mnoha amatérských pěveckých sborů se teprve začíná probírat, a tak mnohde chyběl zpěv a program se soustředil na místní zvláštnosti, výstavy nebo prezentaci různých činností.

Noc kostelů nabízí možnost nezávazného přiblížení se a setkání s křesťanstvím. Poskytuje možnosti, jak citlivě přiblížit křesťanství, církev, víru. Smyslem je oslovit, nabízet, ale nevnucovat, a tímto způsobem zprostředkovat návštěvníkům pozitivní zkušenost v souvislosti s církví.

Noc kostelů je určena pro nejširší veřejnost. Jedním z cílů je vytvořit „nízkoprahovou“ nabídku k setkání pro lidi, kteří stojí mimo církev či na okraji církve. Kulturní pozadí programu Noci kostelů, zpřístupnění běžně nepřístupných míst a atmosféra noci dávají příležitost oslovit co nejširší veřejnost.

Dalším cílem je vzbudit zájem o společenskou a kulturní hodnotu kostelů. Noc kostelů prezentuje kostely jako důležitou součást společenského života obyvatel a poukazuje také na jejich kulturní hodnotu.

Přerov

V Přerově jsme měli plné ruce práce s jinými činnostmi týkajícími se chodu farnosti a zároveň jsme byli limitováni nepřítomností našeho spřáteleného pěveckého sboru kvůli protipandemickým opatřením. Díky ochotě naší menší bohoslužebné jednotky uvnitř sboru jsme měli možnost alespoň zkrášlit paschální bohoslužby školeným zpěvem a profesionalitě sbormistryně byla k pravoslavnému liturgickému repertoáru sboru nacvičena a přidána skladba Voskresenije tvoje od srbského skladatele Stevana Mokranjace.

Při letošní Noci kostelů byla tedy jen možnost seznámit se s liturgickým prostorem chrámu a zhlédnout stálé expozice o kalvárii české pravoslavné církve. Přesto chrámem prošlo přibližně 300 – 400 lidí, a i když někteří opravdu doslova prošli, byli i tací, kteří věnovali čas zhlédnutí výstavy a naše svícníky byly plné zapálených svící; nebylo ani potřeba vysvětlovat, k čemu tento rituál slouží.

 

 

Alexandru Ceban

Moldavan, ale především pravoslavný kněz Alexandru Ceban.
Dokumentární cyklus o těch, kteří žijí jinde, než jsou jejich kořeny.

V Kišiněvě, hlavním městě Moldavska absolvoval Alexandru Ceban univerzitu. Lákala ho politologie a historie. Jenže pracovní perspektiva v bývalé sovětské, ekonomicky nestabilní republice byla mizerná. Alexandru zamířil do Česka, kde už pátý rok pracovala jeho matka. Oba sice měli vysokoškolské diplomy, ale začít museli v dělnických profesích.

Pořad České televize (29. 5. 2021)

 

Ohlédnutí za cyrilometodějskou poutí 2021

Letošní pouť do Mikulčic se konala za sychravého a chladného počasí, jak už je posledních pár let v tomto období obvyklé. Od začátku poutě pršelo. Tomu odpovídal i počet účastníků, který podstatně vzrostl až v druhé polovině bohoslužby. Někteří z přítomných pak dojatě vyprávěli, že právě ve chvíli svatého přijímání ustal déšť.

Promluvu k letošnímu svátku pronesl důstojný otec Rafael z Šumperka.

Začal s poukázáním na aktuální deštivé počasí řečnickou otázkou: Drazí bratři a sestry, ptáte se možná sami sebe, proč jsme tady? Abychom zmokli? Vždyť prší! Nezbláznili jsme se? Kolik z nás dnes asi řešilo otázku, zda sem přijít nebo ne. Někteří mají rodiny a chtějí se jim věnovat, další si potřebuje odpočinout po těžké celotýdenní práci, jiný naopak potřebuje využít volný den, aby mohl udělat to, nač není jindy čas, někdo je zesláblý po těžké chorobě… Dobrých důvodů, proč sem neputovat, by mnozí našli dost a dost. Vzpomeňme však na svaté Cyrila a Metoděje, kteří opustili své domácí prostředí a vydali na cestu kamsi daleko na sever, putovali sem kvůli slovanskému národu, který stále prodléval v tmě pohanství, aby jej osvítili světlem křesťanské víry, světlem poznání Boha. Jistě chápeme, že v době, kdy se vydávali svatí soluňští bratři k nám na Velkou Moravu, nelétala letadla, neexistovala linka Thessaloniki – Praha, díky níž dnes překonáváme celou tu vzdálenost za dvě až tři hodiny. V 9. století k nám věrozvěsti, které si kníže sv. Rostislav na Byzanci vyprosil, putovali dlouho a namáhavě. Zdolávali tuto velkou vzdálenost za každého počasí a podstupovali značná rizika tehdejšího cestování. Útrapy těžké cesty je jistě zmáhaly (zvláště sv. Konstantina – Cyrila, který byl křehké tělesné konstituce).

Otec Rafael se s naslouchajícími podělil o osobní vzpomínku: „U nás na farnosti je jedna babička, volyňská Češka, je jí asi 95 let, a ta mi vyprávěla, jak chodila s maminkou každou neděli do chrámu, který byl vzdálen řadu kilometrů a muselo se jít přes les. A vypravily se na cestu v jakémkoli počasí. I když lilo, i když byl všude sníh, přesto do chrámu přišly.“

Zde na místě byli svatí soluňští bratři konfrontováni s místní situací – uviděli, co předvídali již před začátkem cesty: jak těžká práce zde na ně čeká. Museli pokládat samotné základy života Kristovy Církve: učit místní lid křesťanské víře i církevní praxi. Vyučit své svěřence ve čtení a psaní novým slovanským písmem. Vzdělávat zdejší adepty duchovenského povolání. Řídit budování chrámů a instalaci bohoslužebného vybavení. Možná tušili, že to, co zde budují, může být nepřáteli rozmetáno a vystavěné chrámy budou zbořeny. Přesto do toho šli s plným nasazením.

Jednou se v nebi setkáme se svatými Cyrilem a Metodějem a oni se nás zeptají, jak jsme pokračovali v jejich díle, jestli jsme poctivě nesli jejich odkaz, zda jsme se snažili navázat na jejich námahu a vstoupit do jejich práce. Nejspíš se také otáží, kde jsme byli v den jejich svátku. Co jim asi odpovíme? Každý místní pravoslavný křesťan by měl být v den jejich památky v chrámu, děkovat Bohu za svaté věrozvěsty, apoštoly Slovanů, a obracet se k nim s prosbou o jejich přímluvu u Vládce veškerenstva. Prosit je, aby i nadále duchovně vzdělávali Moravu, chránili zdejší pravoslaví, povolávali další služebníky pro rozvoj místní církve, inspirovali české a moravské pravoslavné křesťany k práci, k duchovnímu životu, k jednotě a svornosti. Kéž sv. Cyril a Metoděj utiší bouře, které církev boří. Kéž nás inspirují k pokoře, která je nejspolehlivějším základem každého duchovního díla.

Sv. bratři Cyril a Metoděj nám při nebeském setkání možná připomenou známou skutečnost, že svatí nám shůry mohou účinněji pomáhat, když se k nim vroucně obracíme, jejich přímluvy co nejčastěji vzýváme a znovu a znovu se k nim modlíme.

Svatí Cyrile a Metoději, opatrujte naše pravoslavné společenství a vyproste nám všem u Boha milost velikou!

Panychida za válečné zajatce v Horní Lipové

Jak už se stalo dobrým zvykem, každoročně k výročí konce 2. světové války, pořádá Pravoslavná církevní obec v Jeseníku ve spolupráci se spolkem „Kostelík v horách“ setkání k připomenutí této významné události našich dějin. V letošním „orouškovaném“ čase se nás sešlo 8. května v Horní Lipové přes třicet nelhostejných a to přímo v památníku válečných zajatců. Stovky jejich jmen zapsané na stěnách místního chrámu byly zároveň čteny při panychidě za přítomnosti místních i hostů z generálního konzulátu RF v Brně.

Druhá část sobotního dopoledne proběhla ve znamení memoárové válečné literatury a poezie. Na závěr bylo připraveno malé pohoštění na prostranství u památníku. O celé události referoval místní tisk.

Vyslechněte, prosím, ukázku z přednesené básně:

„Vy mrtví spíte hluboko,
a my tu jako vaše stíny,
žijeme jenom na oko,
na druhé straně hlíny.

Vy mrtví spěte, spěte dál!
Po mnohém kabát máme dosud,
vnuk z jeho kapes vysypal,
na svoji dlaň váš osud.“

 

Velký týden v Jihlavě

Vzpomínka na duchovní hloubku dnů Velkého (strastného) týdne

Velká středa: svatá Tajina svěcení oleje a pomazání nemocných

 

Velký pátek: památka křížové cesty a symbolické pohřbívání těla Páně, čili vynášení pláštěnice

 

Celá fotogalérie je na stránce jihlavské církevní obce

 

Cyrilometodějská pouť 2021

Eparchiální rada olomoucko-brněnské eparchie všechny zve k účasti na tradiční cyrilometodějské pouti do Mikulčic. Zde v lokalitě Mikulčice Valy se bude konat liturgie na vykopávkách velkomoravské basiliky, v níž sloužil svatý Metoděj.

Pouť se bude konat v sobotu 22. května 2021 a bohoslužba na mikulčické akropoli (Slovanské hradiště, poblíž muzea) začne v 10 hod.

Nic není důležitější než pokoj v církvi

Letošní postní doba byla rozvířena neklidem, který na nás doléhá ze sousední eparchie. Do této doby jsme vyčkávali, zda se tento nepokoj neuklidní, a pak jsme nechtěli vyrušovat naše věřící a eparchiální duchovenstvo z modlitebního usebrání ve svatém půstu. Nyní jsme se však rozhodli seznámit s některými událostmi naši církevní veřejnost, protože se tyto události týkají všech příslušníků naší eparchie.

„Nic není lepší než pokoj v církvi,“ hlásá jeden z nejznámějších svatých otců, apoštolský otec Ignatios Antiochijský (zvaný Bohonosec, učedník svatých apoštolů, 2. století). Jeho výrok je prostý, a tak hluboce pravdivý! Kolik bychom mohli vykonat misijní a pastýřské práce, kdyby nás stále nezaměstnávaly a nevyčerpávaly všelijaké rozbroje, které v církvi vyvolávají ti, kteří mají srdce a duše nemocné neklidem, vášněmi, touhou po sebe prosazení či prahnou po majetku, po moci a slávě. S těmito základními hříšnými vášněmi trpíme jistě všichni, ale někdo s nimi více či méně úspěšně zápolí, zatímco jiný se jimi nechává bez odporu unášet. Je to smutné, ale všichni to známe z vlastních životních zkušeností.

Jak jinak, než prahnutím po moci či majetku, bychom si mohli vyložit snahy některých osob ze sousedního arcibiskupství? Tito lidé se stále vměšují do vnitřních věcí naší eparchie, útočí na naše představené, snaží se je sesadit či pomluvit, vymýšlejí falešné diskreditační kauzy, pokoušejí se získat pod svou kontrolu náš eparchiální majetek. Klamně informují státní úřady, kterým namlouvají nějaké scestné a nekanonické i neústavní výklady naší církevní struktury, s úmyslem uvést je v omyl a přimět ke schválení předkládaných opatření proti naší eparchii.

Je snad zbytečné rozvádět, že takové jednání je hrubě nekanonické a protiústavní. Posvátné kánony (tj. pravidla ustanovená svatými sněmy v průběhu dějin), které jsou závazné pro celou pravoslavnou církev, by měl znát každý, kdo vystuduje bohosloveckou fakultu. Překvapuje nás tudíž, že se dnes v naší církvi můžeme potýkat s natolik flagrantním porušováním či ignorováním těchto závazných pravidel.

Vybrali jsme sem dva konkrétní případy z těchto zarmucujících jevů. Níže pak přinášíme fotokopie příslušných listin, kterými náš popis událostí dokládáme.

1.) Monastýr Zesnutí přesvaté Bohorodice ve Vilémově. Eparchiální rada dlouhodobě hledá možnosti, jak udržet církevní charakter budovy a jak dlouhodobě financovat její provoz, údržbu a opravy. Jednou z možností, jak zachovat její monastýrský charakter, se jevilo dát ji k dispozici řeckým mnichům, kteří by se o náš majetek starali (upřesnění podmínek a délka bezplatného pronájmu měla být předmětem případného dalšího jednání). Za tím účelem byl zřízen zprostředkující subjekt (Stavropigiání monastýr Zesnutí přesv. Bohorodice), který měl dle direktiv eparchiální rady postupovat v jednání. Následně do celého procesu vstoupil (Bůh ví proč) Vysokopřeosvícený vladyka Michal, arcibiskup pražský, který začal obesílat úřady dopisy, v nichž sám sebe prohlásil za jedinou oprávněnou osobu k jakékoliv dispozici s veškerým majetkem celé pravoslavné církve v České republice. Náš drahý vladyka Michal tam tvrdí, že bez jeho podpisu není žádný provedený úkon platný. Bohužel nás pražský vladyka neuznal hodnými jakéhokoliv vysvětlení, takže nechápeme, proč se tak úporně snaží získat pod svou kontrolu nemovitosti olomoucko-brněnské eparchie. Státní úřady odpověděly vladykovi do Prahy odmítavě a v odůvodnění ukázaly, že znají naší církevní ústavu daleko lépe než pražský arcibiskup.

2.) Mnohem závažnější jsou však pokusy Vysokopřeosvíceného Michala nekanonicky sesadit našeho moravského arcibiskupa Simeona. Vladyka Michal opakovaně poslal (poprvé v r. 2019 a podruhé letos) na Ministerstvo kultury ČR své „rozhodnutí“ ukončit našemu vladykovi Simeonovi jeho funkční období. Po všem, co jsme od pražské eparchiální správy už zažili, nás vlastně ani nepřekvapuje, že na místo moravského arcibiskupa a statutáře olomoucko-brněnské eparchie jmenuje ve svém „rozhodnutí“ vladyka Michal sám sebe. A to vše bez rozhodnutí jakýchkoliv církevních orgánů, kterým by jednání o takových věcech příslušelo (eparchiální rady, eparchiálního shromáždění). I člověku neznajícímu posv. kánony a církevní právo je zřejmá nepřijatelnost podobného chování z čistě morálního hlediska.

Nechce se nám věřit, že by si pražský vladyka opravdu nebyl vědom, že podobné snahy jsou mnohonásobně odsouzeny posvátnými kánony a z hlediska církevního práva jsou důvodem k sesazení toho, kdo by se o něco podobného pokoušel. Buď je na vině stáří Vysokopřeosvíceného pražského vladyky, nebo je s ním dlouhodobě manipulováno ze strany nikým nezvolených skrytých osob, které díky svému zákulisnímu pletichaření nenesou žádnou odpovědnost, ale pravděpodobně mají ze svých piklů materiální benefit. Neštěstí nám v Kristu drahého vladyky je v tom, že pod všemi zoufalými pokusy uchvátit vládu nad Moravou je pouze jeho podpis, avšak prospěch z případného úspěchu takových snah by zřejmě těžili jeho utajení „přátelé“.

Ministerstvo samozřejmě neakceptovalo „výnos“ vladyky Michala a poučilo jej, co v záležitostech církevní správy stanovuje naše místní pravoslavná církevní ústava, kterou jsme si sami napsali, schválili a nechali na ministerstvu zaregistrovat.

Snažili jsme se doposavad na podobné projevy jakéhosi zmatení sousedního archijereje hledět shovívavě a s úctou k pražskému vladykovi a jeho šedinám, jenže útoky se stupňují. Myslíme si, že důstojný vladyka je pod vlivem (či tlakem?) nějakých temných sil, které si kolem sebe neopatrně shromáždil. Církev dostává v restitucích peníze, a tak se najdou různé osoby, které ochotně poradí stařičkému nemocnému vladykovi v Praze, jak s těmito prostředky „nejlépe naložit“.

Zatímco na Moravě se opravují chrámy a fary skoro ve všech farnostech, vydávají se knížky, pořádají se výstavy, máme nové budovy pro bohoslužby, investují se značné prostředky, z nichž bude mít eparchie v budoucnu zisk, tak v bohatší pražské eparchii se toho v tomto ohledu moc neděje (kromě koupě nějaké zříceniny a několika dalších počinů). Do věcí sousední eparchie však zasahovat nemůžeme, jak jednoznačně stanovují posvátné kánony, takže už to nebudeme více komentovat, pouze voláme po klidu v církvi. Máme za to, že pražská eparchie má svých problémů dost a dost, a tak zdvořile vybízíme našeho souseda, drahého vladyku Michala, aby upřel svou pozornost ke svým domácím záležitostem.

Nyní slíbené dokumenty

Celý příspěvek